Centrum veterinární péče
Pod názvem nemoci infekční peritonitida koček se skrývá virové onemocnění koček postihující zejména nižší věkové kategorie a zvířata chovaná hromadně. Diagnostika tohoto onemocnění je složitější a bohužel momentálně neexistuje léčba, která by pacienta vyléčila.
Způsobuje ho zmutovaná forma kočičího koronaviru (FIPV).
Kočka se nejčastěji nakazí přímím kontaktem od přenašeče viru a to pomocí slin, moči, trusu, mléka, krví, kontaktem (matka – mládě). Infekce je možná i během gravidity a výsledkem je potrat, příp. porod mrtvých nebo málo životných koťat. Přenašeč je infikovaná kočka bez zjevných klinických příznaků, která může být takto infekční i několik měsíců až let. Další hrozbou je nepřímá nákaza pomocí misek, kontaminovaného prostředí, atd. V prostředí může virus přetrvávat až 7 týdnů.
Typický věk pro onemocnění je u mladých koček do 2 let nebo starších koček nad 10 let.
Do organizmu se virus dostane sliznicemi horních cest dýchacích a dutinou ústní. K primární replikaci viru dochází v epitelu tonzil a tenkého střeva, následná replikace probíhá především v enterocytech. K šíření viru pomocí trusu a orofaryngeálního sekretu dochází již od 2. dne (v této době ještě nejsou pozorovány klinické příznaky onemocnění). Při dobrém zdravotním a výživovém stavu existuje možnost, že lokální slizniční a buňkami zprostředkovaná imunitní odpověď dokáže chránit organizmus před infekcí. Poté však už rozvoj infekce nedokáže nic zastavit.
Rozlišujeme dvě formy onemocnění, tzv. efuzivní (vlhká) forma a neefuzivní (suchá) forma. Každá forma onemocnění má jiné příznaky a rozvinutí efuzivní/neefuzivní formy závisí na imunitním systému jedince. U některých pacientů lze diagnostikovat obě formy současně. Interval mezi nástupem klinických příznaků a úhynem zvířete je 3 – 6 týdnů, zřídka až 6 měsíců a déle.
Efuzivní forma probíhá velmi dynamicky. Při této formě se popisuje progresivní nebolestivá abdominální distenze, dyspnoe způsobena pleurální efuzí, méně často zvracení, průjem, ikterus, pankreatitida, unavitelnost pacienta.
Neefuzivní forma je obecně pomalejší, její diagnostika je obtížnější. Pro tuto formu jsou typické nervové příznaky (kývavé pohyby do stran, poruchy koordinace a problémy s chůzí, …), změny na očích (záněty v očích, světloplachost, …), vyhublost pacientů, postižení vnitřních orgánů (ledviny, játra, slezina), v pokročilých stadiích ikterus.
V obou případech můžeme zaznamenat horečku nereagující na antibiotickou léčbu, nechutenství, apatii, hubnutí při současné distenzi abdomenu. Další příznaky mohou být zvracení, průjem, dehydratace, anémie, změny na oku.
Diagnostika probíhá na základě anamnézy, klinického vyšetření doplněného o hematologické a biochemické vyšetření krve. Průkazným je i vyšetření efuze dutiny břišní pomocí punkce. Je možné provést imunologické vyšetření krvi. Tento test nám určí, zda se pacient setkal/nesetkal se skupinou virů, do které patří i virus způsobující FIP, ale neurčí nám, jestli má konkrétní virus. Diagnózu tedy nelze stanovit pouze na základě tohoto testu.
Terapie je podpůrná (tzn. nemoc nelze vyléčit) a je vhodná jen u zvířat v dobré fyzické kondici bez nechutenství, nervových poruch a jiných konkurenčních onemocnění. Bohužel i tak dosáhne zlepšení jen asi 10% pacientů. Prognóza je nepříznivá. Zlepšení bývá pouze krátkodobé (při efuzivní formě přežívání 2-4týdny, při neefuzivní formě 2-6měsíců).
Prevence v podobě očkování bohužel není v současné době k dispozici. Důležité jsou určitě chovatelská opatření – testování chovů a výběr koťat z prověřených chovatelských stanic, sledování nově příchozích koček a jejich karanténa min.14dní (např. i po výstavách), pravidelná desinfekce prostor.
Do prevence se dá zahrnout i imunologické testování mladých koťat pro potvrzení, že se ještě s virem způsobující FIP nesetkala.
