Infekční laryngotracheitida psů (psincový kašel, kotcový kašel) 13. 11. 2019

Infekční laryngotracheitida je vysoce infekční, akutní onemocnění psů, postihující zejména hrtan, průdušnici a průdušky.

Původce:

Na vzniku se nejčastěji podílí hned několik původců. Z virů je to zejména virus parainfluenzy psů typ 2 a psí adenovirusa typ 2. Oba zmiňované viry jsou velmi infekční. Pronikají do organizmu inhalační cestou (kapénkovou infekcí) a množí se ve sliznici horních cest dýchacích. Postupně dochází k zánětu dýchacích cest, který se zevně projeví cca 9. den po infekci. Zánětem změněná sliznice je ideální prostředí pro pomnožení bakterií.

K bakteriálním původcům můžeme zařadit bakterii Bordetella bronchiseptica, dále pak bakterie z rodu Mycoplasma a Ureoplasma. Bakterie bývají většinou sekundární problém – pronikají sliznicí poškozenou virem parainfluenzy, nebo v opačném případě usnadňují kolonizaci dýchacích cest dalšími bakteriemi (např. bakterie rodu Pasteurela, Streptococcus).  Bakterie zhoršují svými mechanizmy obranyschopnost dýchacích cest.

Infekce probíhá asi 10 dní a postupně vlivem imunitní reakce organizmu dojde ke zlepšení zdravotního stavu. Avšak bakterie je velmi odolná, může přežívat v dýchacích cestách 6-14 týdnů (někdy i celoživotně). Nejhorší varianta je současná infekce virem a bakterií, při které jsou klinické příznaky výraznější a trvají déle.

Příznaky onemocnění:

Celkové klinické příznaky jsou velmi variabilní, vše závisí od věku, kondici a imunitním stavu organizmu psa a na zastoupení jednotlivých patogenů při vzniku infekce.

Při virové infekci se příznaky projeví asi u 25 - 50 (max 75%) psů a typicky k nim patří záchvatovitý kašel, který se objeví asi za 2-10 dnů po kontaktu s infekčním psem. Kašel může mít různou intenzitu, většinou netrvá déle jak týden a může být doprovázen expektorací malého množství hlenovitého obsahu. Intenzita kašle může připomínat zvracení a dávení psa po pozření cizího tělesa (např. kosti). Mezi další příznaky patří výtok z nosu, který může být až hnisavého charakteru. Změny apetitu a chování většinou nebývají přítomny. Horečka se nemusí objevit. Při komplikovanějším průběhu, kdy se přidruží i bakteriální infekce, můžeme sledovat slabost, letargii, horečku a současné postižení dolních cest dýchacích.

Horší průběh onemocnění je u nevakcinovaných psů, štěňat, starých psů a u psů při současně probíhajícím chronickém onemocnění nebo s vrozenými vadami dýchacích cest.

Konečná diagnóza se stanoví na základě anamnézy a klasického klinického vyšetření, které může být v závažnějších případech doplněno o hematologické vyš. krve, RTG hrudníku nebo provedení transtracheálního výplašku.

Léčba:

Většina infekcí spontánně odezní během 7-10 dní. Při horší infekci může neléčený kašel přetrvávat až několik týdnů. Důležitý při léčbě je fyzický klid a eliminace rušivých vlivů, které by způsobovali záchvaty kašle. Použít lze rovněž i přípravky na podporu imunity (např. B-glukan, jitrocelový sirup, atd.). V indikovaných případech lze podávat antitusika (léky tlumící kašel) nebo expektorancia (léky stimulující vykašlávání hlenu). Při déletrvajícím onemocnění nereagujícím na klidový režim nebo při těžších formách (postižení dolních cest dýchacích, horečka) lze podávat antibiotika.

Možnou prevencí proti onemocnění je podání vakcíny v rizikovém období. Aplikace probíhá injekčně nebo nasálně (v závislosti na typu vakcíny).